THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A máme tu kojetísnkou Psychošku, jak tuhle kapelu familiérně nazývají její příznivci. Ani já nemohu říci, že by se mi jejich tvorba nějak zvlášť příčila, jenže... Aha, už začínáte tušit nějaký zádrhel, že jo? Takže rovnou k věci. Když vydala Psychopathia Davidoff Classic a posléze Freedom, byla to taková pohoda. Nikterak výjimečný, ale docela šlapavý a sympatický old school grind. Mimoto živé řádění je v případě této bandy vždycky lábuš. Freedom, které je mimochodem na tomto CD jako bonus, mělo hutný a nabasovaný zvuk bylo krásně grindově hopsavé a obsahovalo i notnou dávku humoru. Nebylo to nic výjimečného, ale šlapalo to. Ovšem na The Real View... je tomu naneštěstí jinak. Točilo se v Poličné, ale tak špatný zvuk jsem odtamtud už dlouho neslyšel. Jestliže to byl záměr, pak se nezdařil. Navíc je nový materiál poměrně nudný a už na něm necítím tu odlehčenost Freedom. Všech 14 věcí je až na malé chvilkové výjimky v podstatě nuda. A texty, to je kapitola sama pro sebe. Pánové, když už chcete zpívat anglicky (Máňo!), tak se ten jazyk buď naučte a nebo si sežeňte pořádného překladatele. Ty píčoviny a chyby, které se nacházejí v textech, za to bych se styděl a nevylez bych z domu!!! Chápu, že Psychoška chce vyjádřit svůj názor na současný konzumní svět, na politiky, na fašouny a na všechno, co je sere. Ale takhle je to akorát pro smích. Pánové, už hrajete dost dlouho a jste dost staří a rozumní na to, abyste byli schopní vytvořit něco smysluplného, a ne takovéhle bláboly!!! To snad už dnes nikoho nemůže bavit! Nebo jo? Já nevim... Sorry, ale nebýt toho, že nové CD Psychošky obsahuje jako bonus celé Freedom, tak bych to úplně sepsul. Takhle je tam aspoň něco... Omlouvám se, ale nebudu si srát do huby.
3 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Underworld distribution
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.